FINANČNÍ PRŮVODCE

EXEKUCE

Exekuce - je řízení jehož účelem je vynucení zaplacení nějaké finanční částky. Exekuci lze zahájit pouze na základě vykonatelného rozhodnutí soudu či orgánu státní správy, nebo notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. Exekuci může provést buď soud prostřednictvím svých soudních vykonavatelů, nebo může být provedením exekuce pověřen soudní exekutor. Nejčastější jsou právě exekuce prováděné soudními exekutory. Povinnému přijde od exekutora vyrozumění o zahájení exekuce a výzva ke splnění vymáhané povinnosti, a to ve lhůtě 30 dnů. Pokud tak povinný neučiní může exekutor volit z několika způsobů, kterými lze exekuci vykonat. Jedná se zejména o srážky ze mzdy či jiných příjmů, prodej movitých nebo nemovitých věcí. Problém je v tom, že i když jsou strhávány peníze ze mzdy, nemusí to ještě znamenat, že se dluh snižuje. Dluh se dokonce může i navyšovat, protože dochází k tomu, že platíte přednostně odměnu, úroky a pokuty exekutorovi, teprve potom podle výše splátky i jistinu. Exekuce končí vymožením pohledávky včetně nákladů exekuce a o zastavení exekuce rozhoduje sám exekutor.

DRAŽBY

Dražby – dražbou se rozumí veřejné jednání za účelem přechodu vlastnického práva k předmětu dražby, a to za nejvyšší učiněnou nabídku. S jedinou výjimkou (tj. dobrovolná dražba) se jedná o nucený prodej nemovitostí dlužníka za účelem uhrazení dluhu. Samotnou dražbu provádí, na základě smlouvy uzavřené s navrhovatelem dražby, dražebník. Typickým příkladem dražeb konaných dle občanského soudního řádu jsou exekuční dražby. Pokud se v prvním kole dražby nevydraží nemovitost za nejnižší podání, které je zákonem stanoveno na 2/3 odhadní ceny nemovitosti, může se dražba opakovat s tím, že nejnižší podání je tentokrát stanoveno na 1/2 odhadní ceny. Proces vedoucí k dražbě může být velmi zdlouhavý s ohledem na to, že o každém kroku, který v tomto procesu exekutor učiní, musí vydat usnesení – např. usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, usnesení o stanovení znalce, usnesení o ceně atd., a proti každému usnesení se může povinný odvolat.

INSOLVENCE

Insolvence - slovo „Insolvence" pochází z latiny a v překladu znamená „neschopnost dostáti peněžitým závazkům". Jelikož stav, kdy dlužník není schopen dostát svým peněžitým závazkům je v konečném důsledku nevýhodný nejen pro dlužníka samotného, ale také pro jeho věřitele, je stav insolvence právně regulován. Tato regulace je v právním řádu České republiky provedena především zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Úpadek dlužníka je možné řešit třemi základními způsoby: 1.) konkursem, 2.) oddlužením (neboli lidově řečeno tzv. „osobním bankrotem"), 3.) reorganizací (tento způsob řešení úpadku je určen pouze větším firmám). I když je dlužník v insolvenci může přijít o svoji nemovitost. Insolvence je poměrně složitý právní termín a neméně složité je pak i řešení insolvence.